Postelí jsem se chlubil několikráte a se ženou jsme si slíbili, že si patro přenesem do nového bytu. Když jsem se na vojně učil demontovat osobní zbraň tj. samopal vz. 58 a posléze jsme se učili její skládání, tak mi to šlo rychleji.
Patro bylo od počátku koncipováno jako rozebiratelné a pokud by výška stropu v jiném prostředí byla shodná, nebylo potřeba kromě spojovacího materiálu nic shánět. Naštěstí je v novém bytě strop cca o 15 čísel vyšší, proto jsem sehnal nový trámek a bylo v plánu zvýšit světlou výšku.
Rozborka ve starém bytě proběhla během dopoledne a to včetně převozu a odnosu do sklepa. Vzhledem k váze celé konstrukce (okolo 50 kg) a skutečnosti, že jsem to dělal sám, to je slušné, vždyť jsem to stavěl celé 3 roky!
Dnes byl volný víkend a přestože rozhodně nejsme fit, rozhodl jsem se, že dneska by to šlo. Silným hnadlem je i skutečnost, že doposud spíme (část noci všichni) na rozkládacím gauči o šířce 140 cm.Vyklidila se místnost resp. její část a začal jsem přinášet součástky ze sklepa.
Za povšimnutí stojí lišta podlahy končící v místě, kde bude jednou stát skříň, která nyní stojí jinde a čeká na zkrácení, aby se vešla pod patro. To malý černý je reprák, jekly slouží ke zpevnění postele a tvoří asi 60 procent hmotnosti.
Po demontáži police se na mne vyzubilo všech 16 děr, o kterých jsem psal dříve v hádance. Liboval jsem si, že jsem při demontáži jednotlivé díly pěkně popsal, protože se mi podařilo celou postel docela pěkně sesadit, před definitvním sesazením jsem ještě využil jedné bočnice a čela jako šablon a vyvrtal kotvící otvory v přilehlém zdivu.
Stále jsem si myslel, že jsem si vše v klidu promyslel a nemůžu na tom nic zkazit. Dokonce jsem se změřil sedící, abych se nahoru vešel, změřil jsem se stojící včetně bačkor, abych se vešel pod patro. Na základě získaných údajů jsem zvolil výšku patra. A smontoval ve svislém stavu.
V záplavě hraček jsem vylovil třímetrový trámek a opracoval jsem jej. Nejhorším okamžikem bylo naměření délky, protože vzdálenost stropu a podlahy není ekvidistantní. Zde jsem poprvé přizval ženu, ale máme to již secvičené ze stavby Majdiny postele. Trámek byl vetknut, protože jsme se sekli o cenťák a nedržel svépomocí, použil jsem fintu s podložkou z plovoucí laminátové podlahy, teď drží, že když se do něj udeří, musí se sousedům rozhoupat lustr.
Když jsem stavěl postel minule, zvedla jsem konstrukci vždy maximálně o půl metru, tudíž nebyl problém ji podložit knížkama. Tentokrát je spodní hrana ve výšce narovnaného DJ s bačkorama tj. 182 cm, tolik knih nemáme. Zvolil jsem tedy DJ jako hever a kozy v jednom s tím, že žena bravurně přisunovala hliníkové schůdky jako oporu na vzdálených koncích. Jakmile se podaří vetknout dva vruty do zdi - použil jsem 14x170, bude vyhráno. Jeden se podařilo a při druhém jsem zjistil, že jsem blbě naměřil díry. Budu muset jednu stranu převrtat o 3 cm. Zjistit tohle, když máte nad hlavou 50kg, síly ubývají.... Ta zeď je prokletá, nejenže jsem se seknul s policí, ale i s postelí...Protože u toho byla Majda, vyvaroval jsem se sprostých slov. Mno, převrtáno, nadhozem nad hlavou, žena vcelku šikovně zatloukla dvě oporné hmoždinky, které prochází i postelí a mají límec, že jsem se odvážil upustit břemeno a dotlouct zbývající tři hmoždinky. Nyní je použito 5 vrutů, minule jich bylo 8. Protože při demontáži vzaly hmoždinky za své a cena jednoho páru je přes páďo, uznal jsem dřívější předimenzovanost. Ráčnou jsem vše utáhl, vodováhou vyvážil a konečně skrze trámek provrtal otvor, trámek je spojen s postelí pouze jedním ocelovým šroubem. Otestoval jsem nosnost, posléze nahodil matrace a Majdu..
Nechtěla dolu. Postel je tedy hotova, přidělal jsem ještě boční hrazení, které je využito jako police na knihy a věci, které se točí okolo postele a...
..zjistil jsem, že přenosné schůdky nám pro vylezení a slezení nestačí. Při velkém snažení se nahoru dá dostat, ale už jsem jednou sletěl v noci z (zde by se hodila i předložka s) postele, tak tam asi spát jen tak nebudem. Nevíme totiž, kde budou a jak je pojmeme, nevíme, jak bude vypadat pokoj, nechci totiž vrtat do bočnic, ve finále má být vidět pouze šroub, který je v trámku. "Podhled" ještě řeším, ale bude to minimálně takový ten laminátový obklad, možná palubky, možná plátno...
Na závěr musím přiznat, že po prohlédnutí fotky mi neseděla soudkovitost, tak jsem se podíval v reálu a srovnal to palicí.
Máme tedy doma nad gaučem krásnou pegolu.
P.S.
Majda si během poledního klidu odfrkla a opět levou rukou nezapřela otce. Mimochodem, dnes jsem jí po dohodě odebral dudlíka.
dj | 18. listopadu 2007 v 15:37 | 
Zde hledá
Vypadá to velice subtilně. Máš díry v bočnici v jedné žadě, ne jsi je dal na střídačku? Docela bych měl strach, že se ty bočnice podélně štípnou. Já bych si na bočnicích neodpustil asi nějaké to výstužné železo. Jinak dobrá práce pane.